Co je to max. váživost a dílek?
Maximální váživost (Max.) váhy určuje maximální hodnotu představující horní hranici možného zatížení váhy - tuto hranici nesmíme zároveň překračovat.
Dílek (d) je nejmenší hodnota hmotnosti, kterou lze z displeje váhy odečíst. Jinými slovy je tato hodnota nazývána odečitatelností, přesností nebo rozlišením.
U ověřitelných měřidel se můžeme setkat s dvojí hodnotou dílku.
Dílek (d) - zobrazený dílek na displeji váhy a dílek (e) - ověřovací dílek.
Příklad z praxe:
Ověřitelná váha o váživosti 160 g, d = 0,1 mg (e = 1 mg): tato váha má ověřitelný dílek 1 mg, ale zobrazený / skutečný dílek 0,1 mg.
Zejména pro přesné laboratorní váhy poté platí následující rada – přesnost volíme o řád vyšší, než s jakou potřebujeme výsledky měření vyhodnocovat. Tzn., že pokud potřebuji výsledky měření vyhodnocovat s přesností 0,01 g, pořídím si váhu s dílkem 0,001 g – tedy váhu o řád přesnější.
Důvod? Je třeba počítat s dovolenou chybou měřidla, excentrickou chybou, linearitou, která bývá slušnými výrobci nejčastěji uváděna ±3 zobrazené dílky i opakovatelností. U ověřitelných analytických a přesných laboratorních vah se navíc setkáváme s dvojí hodnotou dílku: e=ověřitelný dílek, d=zobrazený dílek (nazýván též jako pomocný), přičemž i takto přesná a poměrně drahá měřidla mají svou max. dovolenou chybu, která může být např. při ověřování až ±1 ověřovací dílek, což tedy může v krajním případě znamenat chybu až ±10 zobrazených (pomocných) dílků u ověřené váhy.
Platnost naší rady si tedy můžeme ověřit na následujícím příkladu: potřebuji měřit a vyhodnocovat výsledky měření s přesností 0,01 g. Zakoupím ověřenou váhu s dílkem 0,01 g, která má linearitu ±3 dílky, ověřovací dílek 0,1 g a max. dovolenou chybu při ověřování až ±1 ověřovací dílek. S jakou přesností můžete na takové váze vyhodnocovat výsledky měření (i přesto, že byla váha ověřena) a jak jisti si můžete být naměřenými výsledky, si již pravděpodobně spočítáte sami – s přesností na 0,01 g to pravděpodobně nebude.
Levné laboratorní váhy bez možnosti ověření, jsou poté úplně jiná kapitola – u těchto vah není garantováno zhola nic, respektive by tato měřidla měla splňovat parametry deklarované výrobcem alespoň po jejich seřízení (justování) navázanými etalony. Otázkou je, jak dlouho si tyto levné váhy poté dokáží udržet své metrologické vlastnosti – díky své nízké ceně bývají v těchto vahách použity méně kvalitní snímače zatížení a proto slušní výrobci a prodejci doporučují pro tyto váhy zakoupit zkušební či kalibrační závaží a u vah provádět pravidelné rutinní testy, případně justování.